Po mnoha návrzích, co by se mělo o víkendu podniknout, se uchytil Jirkův nápad vyrazit do Brd. Sraz byl na nádraží ve Vršovicích. Tam dorazil kromě mě i Jirka a Eda s Katkou. Lístky jsme koupili do Dobříše. Ve vlaku těsně před odjezdem jsme zjistili, že vlak jede jen do Mníšku a že dál je výluka. V Krči přistoupili cizí starší manželé s koly, jenž s námi nejeli, v Bráníku Lenka a nakonec Míša nacpala svoje kolo jako 8. na plošinu motoráku, kde měly být správně jen dvě. Průvodčí to nevadilo, jen nás požádala, abychom jí udělali průchod na obě strany.
V Mníšku jsme vystoupili a viděli, že šance, že nás vezmou do autobusu je minimální a tak jsme vyrazili mrazivou mlhou na Dobříš. Tam jsme narazili na pár stánků, kde si Katka koupila bundu a Míša teplý ponožky, jelikož jim začala být zima. Poté se ztratil Eda, jenž to vzal trochu jinudy, ale ve Voznici jsme se zas srazili. Tam jsme také pomohli indisponovanému mopedistovi, jenž to položil na místní cestě. V Pičíně u kostela jsme dali první přestávku. Ač všude kolem kostela byly lípy, nacházeli jsme pod nimi vlašské ořechy :o) Dále jsme pokračovali na Hluboš, kde jsme se stavili na zámku. Následně jsme pokračovali na Jince. Tam se naše skupina rozpůlila. Katka a Míša se rozhodli pro gastro a vlak. Eda se pochopitelně přidal ke Katce. Zbytek včetně mě, se vydal směrem na Valdek. Po 5km mírném stoupání s několika výraznými hupy jsme se dostali ke zřícenině Valdeku. Poté, co jsme přetáhli kola přes hradní příkop a zamkli je ke stromu, vydali jsme se do útrob hradu. Tam jsme ho obešli, udělali pár fotek a posilnili se na další cestu.
Dále jsme vyrazili nádhernou podzimní scenérií přes Komárov a Hořovice údolím Stoupnického potoka mezi Žebrákem a Točníkem do Zdic. Tam jsme chytli přímý vlak na Smíchovské nádraží, jenž jel asi půl hodiny po našem příjezdu.
