Dodatek :
Pro velký úspěch jsme podnikli 11.7 tento výlet ještě jednou. Stal se totiž vítězem naší soutěže výlet na přání. Účast byla tentokrát větší, na cestu se s námi vydalo 11 lidi. Fotografie jsem přidal do seznamu dole, původní popis od Katky jsem ponechal.
Zdenda
Původní název výletu :11.4 S Katkou neznámo kam
Pro nás s Edou začal výlet už na nádraží ve Vršovicích, a podle poplašných zpráv o naprostém chaosu jsme byli docela rádi, že jsme nejeli z Hlavního nádraží. Tam přistoupil Zdenda, Petr, a Lenka. Cesta trvala něco přes hodinu.
Na nádraží v Mladé Boleslavi jsme byli prvně, ale rychle jsme našli nejbližší cykloztezku, a pak už to byla pohodička. Díky předběžné přípravě trasy (přemohla jsem sama sebe a udělali jsme s Edou plán) jsme vždy jen na mapě zkontrolovali, jestli se jede dobře, a nedocházelo tudíž k větším prodlevám a dohadováním kam dál nad mapou.
Od nádraží vede poměrně pěkná cyklostezka pod Boleslavským hradem, okolo říčky Klenice, parky a silničkami téměř bez provozu. První další město, nebo spíš už jen městečko, byly Kolomuty. Tady jsme se dali doprava na Holé vrchy. Nejmenují se tak bezdůvodně, a hned v této části trasy na nás čekal velmi výživný kopec, díky kterému už jsem se ani nechtěla škrabat na další kopec, kde měl být větrný mlýn. Pak to bylo zase zkopce, jak na houpačce, prostě není nad Polabí.:)
Přes Semčice jsme pokračovali dál po hlavní silnici, okolo Velkoledeckého rybníka, a tady už začala ta zajímavější část výletu. Lesem to je vždycky relax. Občas se mezi stromy objevilo nějaké lesní jezírko, kterých tu bylo spousta, nebo malá říčka. Les vůkol se probouzel do jara, v mechu kvetly sasanky, a zelenalo se borůvčí. Již mírně zapocená čela ochladil příjemný lesní vánek.
Zastavili jsme na chvilku v Jabkenicích, kde dožil svůj plodný život Bedříšek Smetanů, a má tu pěkný pomníček, ale jelikož už bylo odpoledne, nezdrželi jsme se příliš, ale jeli dál s cílem najít v Loučni nějaké snesitelné gastro. Což se také povedlo, a v místní hospůdce se zahrádkou jsme doplnili energii teplým obědem. Jo, abych nezapoměla, myslím že to bylo tou cestou na Loučeň, kdy jsme v lese objevili hájenku jak ze staré pohádky (je zvěčněná na několika fotkách), a také vyschlou studánku a několik pomníčků označených méně inteligentními spoluobčany barevnými klikiháky.
Dalším bodem na mapě byla Vlkava a vesnička Čachovice, odkud se mělo jet do Jiřic, po tzv. Ruské cestě. Začalo to už v Čachovicích. Když už to pokračovalo asi šestý kilometr, přestalo to být vtipné…no jestli jste tam někdo někdy jel, tak asi tušíte..ta Ruská cesta byla krásně široká a celá celičká vydlážděná. Což možná bylo skvělé pro tanky (nedaleké Milovice byly dřív poměrně velkou základnou), ale naprosto příšerné pro cyklisty. Jediná výhoda byla, že tam nikdo autem nejezdil, protože si nechtěli zničit tlumiče. :)) Ale ne, když si člověk zvykl že bude mít ze zadní části sekanou, a slabé povahy oběd na tričku, tak to nebylo až tak zlé…okolo Jiřické věznice jsme se pak promotali až do Staré Lysé, odkud už byl přímý směr na Káraný.
Jak mám ráda Polabí, tak Labské pískovce jsou na treková kola past. Naštěstí jsme museli s Lenkou tlačit jen kousek po poli, kde to bylo nejhorší. A pak už byla cestička hladká jak máslo. Trošku jsme projeli les za Starou Boleslaví, a podívali se na vsakovací nádrže. Tam už jsme narazili na poměrně frekventovanou cykloztezku, která byla především plná bruslařů a snobíků, kteří se sem dovezli auty, aby se mohli předvádět na svých funglnových drahých byciklech, ve funglnových cyklohadrech. Před Káraným jsme dali ještě pozdně odpolední gastro na povzbuzení, a přes vodu přeběhli do Lázní Toušeň. Kde měla být někde vodní tvrz, ale asi vzhledem k již pokročilé únavě a díky tomu rozostřených čárkách na mapě se nám podařilo jí minout, třebaže jsme jeli pořád podél vody.
Chtěli jsme zkusit kratší cestu přes Zeleneč, a tady jsme možná poprvé zakufrovali a ocitli se na nikam nevedoucí cestě vprostřed pole. Tedy, někam vedla, ale jinam, než byl původní předpoklad. Měli jsme ale štěstí, a nakonec se dobrali na oficiální cykloztezku směr Černý Most. Kam výprava dorazila roztržená na dva kusy, protože organizátor byl poněkud vyčerpán, a musel si dát ještě na posilněnou pár muslityček.
Ale konec dobrý, všechno dobré, po voňavé koupeli už jsme jen nostalgicky vzpomínali na právě proběhlý perfektně strávený den.
Hezký den
Katka
