K dalšímu výletu k Máchovu jezeru jsem měl ze začátku dost skeptický názor. U Máchova jezera jsem byl už několikrát, jak na kole tak pěšmo ,a tak jsem neočekával, že by mě tento výlet nějak zvlášť obohatil. K tomu se navíc přidala už u mě tradiční předodjezdová trudomyslnost- no jsem hold od přírody líný člověk a mám radši domácí křesílko než tvrdé cyklistické sedlo. No ale musím říct, že jsem rád, že mě moje aktivnější já, spolu se silnými vnějšími vlivy (no brácha, jak už je od něj tradicí, považoval moje „možná pojedu“ za „určitě jedu“ ) mě donutili se výletu zúčastnit. No tak abych to vzal tak nějak od začátku, výpravy se zúčastnili, kromě mé maličkosti a mé brašule Zdendy, cyklistický rádža Kolbaba, Míša- mišule Kučírka, Jana a hlavní dopravní a přepravní koordinátor Petr. Na místo určení jsme se dopravili, i s koly, auty- brácha jel v autě s Janou, nás ostatní vezl Petr ve svém tranzitu. Na místo jsme tak dorazili v dobrém čase, brzo po poledni, takže jsme mohli ještě něco zajímavého podniknout. Po drobných neshodách jsme se nakonec ubytovali v kempu Borný v chatkách. Chatky byli vybaveni trochu luxusněji, než „klasické české výletní chatky“. Vlastní sprchový kout ze záchodem, skřínky, malý kuchyňský kout a na zemi koberec- tj. vybavení našeho dočasného bydliště, no jen ta cena by mohla být trochu menší- 250 Kč za osobu a noc jepice jenom pro chudého studenta jako jsem já docela finanční páka. Poté co jsme se vybalili, rozkoukali a přivítali s novým prostředím (samozřejmě stylově –pravým kubánským rumem), jsme vyrazili na naši první cyklovýpravu. První den se to samozřejmě nemůže přehánět, proto jsme udělali jenom takový malý okruh kolem Máchače, s tím, že jsme ještě stihli se zastavit v hotelu Bezděz v Doksech. Zde zrovna měla dny divočiny, čemuž samozřejmě nešlo odolat. Já osobně jsem si vybral kančí gulášek a byl jsem nadmíru spokojený- nelze než zvolat : sláva divočině!!! Do kempu jsme dojeli až za tmy. V kempu se od nás odpojila Jana, která se už předtím vydala na sólo jízdu na hrad Housku a se kterou jsme se potkali až v hotelu Bezděz, a odjela se svým autem do Prahy. Nás ostatní poté kolektivně přepadla znavenost, takže nedošlo na plánovaný táborák. Zůstali jsme v chatce. Večer se však vydařil, povídali jsme si a na závěr večera dokonce přinesl Petr kytaru a došlo i na drobné hudební vystoupení. Poté se Petr odebral do svého tranzitu, kde měl připravený nocleh a my ostatní jsme také zalehli.
Druhý den Ráno –snídaně, čajíček a příprava na další cyklo-výlet. Rozhodli jsme se , že si naplánujeme konečně nějakou pořádnou cyklojízdu. Cílem byl tamější kopec Vlhošť. První zástavku jsme si udělali v Zahrádkách, kde jsme si na zahrádce (-: sedli ke kofole či pívečku, každý podle své chuti. Poté jsme pokračovali dále převážně po asfaltkách či zpevněných cestách ale došlo i na nějaké terénky. Poprvé se mi také podařilo píchnout moje nové kolo. Takže jsem měl premiéru ve vyměňování duše. Po cestě se nám taky povedla jedna pořádná zajížďka- Bohužel celou dobu jsme nádherně jeli z kopce, takže když jsme zjistili, že jsme v Liticích, ve kterých jsme vůbec být neměli, rozpoutal se docela zuřivý souboj o to, zda se vrátit stejnou cestou zpátky nahoru na naší plánovou trasu či plán změnit. Nakonec vyhrála varianta číslo jedna a tak nás čekal dlouhý táhlý kopec, který bohužel, jak se ukázalo, nebyl poslední. Síly zákonitě ubyly, tak abychom je doplnili, tak jsme udělali gastro zastávku number 2 na Skalce. V místní hospůdce sice nevařili ,ale připravovali výborné nakládané hermelíny a utopence. Čas nás pomalu tlačil, což nás donutilo, trochu pozměnit naše plány a zkrátit si cestu. Dojeli jsme do Chlumu, kde najednou všechny asfaltové cesty končily. Proto jsme museli užít turistických cest, abychom se dostali přes kopec, který za Chlumem byl. Bohužel terén byl hodně turistický a převýšení moc velké takže nám nezbývalo nic jiného než kola po většinu cesty táhnout. Na konec jsme se dostali na asfaltku, po které jsme dojeli až na hlavní silnici, která nás dovedla až do Starých splavů a poté do kempu Borný. Večer jsme zašli do hospůdky na gulášovou polívku a na stolní fotbálek. Poté jsme se vrátili do chatky, kde jsme si povídali a vstřebávali zážitky a hlavně nechávali odpočinout unaveným nohám. Před půlnocí nás vystrašili výstražné sirény. Slyšeli jsme je jenom jednou, tak jsme se domnívali , že se nic neděje. No ale pro jistotu jsme, ale zkontrolovali zprávy na internetu, kde jsme se ovšem o žádné katastrofě v okolí Máchova jezera nedozvěděli. No abychom měli klidné spaní, tak jsme zavolali 112, kde nás přepojili na místní hasiče v Doksech, kteří nám řekli, že se nic neděje a že se jedná o svolávání hasičů. No myslím, že by se dotyčné orgány a starosta Doks měli pořádně zamyslet, že jestli chtějí mít kolem Mácháče nějaké turisty, jestli je dobré je takhle strašit.
Třetí den Třetí-poslední den naší výpravy byl ve znamení mimo-cyklistických aktivit. Dopoledne jsme šli hledat do lesa kešku, prošli jsme si Staré splavy a vrátili jsme se zpět do kempu. Zde jsme si dali lehký obídek (no spíše malý než lehký-bramboráčky opravdu velké nebyli zato mastné ano). No před odjezdem jsme se ještě pokoušeli o beach-volleyball. No opravdu nám to moc nešlo. Jen doufám, že nás neviděl nějaký volejbalista, který by asi pohled na nás jen těžko rozdýchával. No my jsme si to ale užili, jen toho písku mohlo být míň. Měli jsme ho všude, v očích i ve vlasech. No poté už následoval jenom odjezd domů. Tentokrát jsme všichni jeli v Petrově tranzitu, do kterého se teď musel nacpat i Brácha se svým kolem. No, co říci závěrem? Myslím, že výprava se nadmíru povedla a že všichni účastníci byli spokojení. Jsem rád, že moje lenost nevyhrála a že jsem jel.
