Když jsem rozmýšlel, kam vyrazit o víkendu, napadnul mě Karštejn. Počasí vypadalo, že by mohlo vyjít a tak jsem vyrazil. Obloha modrá, ani mráček a vedro. Na trase Výtoň - Zbraslav po Podolské straně, jasem kromě klasiky (bruslaři, důchodci se psy, nevypočitatené malé děti na odrážedlech) také na skupinu mladíků, co šli v šestistupu vedle sebe a vůbec jim to nebylo blbý, že blokujou celý chodník, včetně cyklopruhů pod Vyšehradem. Při návratu jsem zase málem dostal v podchodu klackem, kterým malý asi 10 letý klučina začal nevědomky mávat do mého průjezdního profilu. Naštěstí byl relativně pomalý a tak jsem před napřaženým klackem stihnl přibrzdit, aby ho pak matka (jenž o mě věděla) k sobě přitáhla. Pár set metrů od zbraslavského mostu začaly padat pořádný kapky. Začal jsem uvažovat, co s tím. Jediné řešení mě přišlo se schovat pod mostem. Bohužel na cyklostezce bylo narváno v obou směrech a špunt tvořený několika cyklisty jedoucí za inlajnisty nešel kvůli zvýšenému provozu v protisměru předjet. Tak jsem v začínajícím dešti přetrpěl k mostu závratnou rychlostí 10km/h. Pod mostem bylo celkem plno. Ale ani ne za 5minut bylo po všem. Tak jsem vyrazil dále. Na železničním mostě v Mokropsech, bylo neuvěřitelný množství lidí. Byla tam regulérní zácpa. Celý most jsem kolo ved a to včetně rampy dolů. A to za neustáého vyhybání lidem v protisměru.
Když jsem byl kousek za mostem, začal jsem pochybovat o tom, že jsem pokračoval ve výletu. Nad Točnou bylo černo a viděla jsem i několik blesků. Před sebou jsem ale viděl na obzoru modrou oblohu a tak jsem pokračoval dál. Za Dobřichovicema se vedle silnice staví chodník, možná i cyklostezka, jelikož šířka se mě zdála na obyčejný chodník příliš velká.
Po přejetí mostu v Dobřichovicích jsem odhadnul směr a trefil se na odbočku na Karlík. Měl jsem sebou dvě mapy, A tato část byla přesně mezi nimi, jelikož to nebyly mapy od jednoho vydavatele. Ze začátku bylo trochu prudší stoupání, jenž se záhy změnilo sice v 6km dlouhé, avšak s malým převýšením. O co bylo mírnější, tak o to byly závěrečné metry prudší. Když jsem lesem stoupal, říkal jsem si, zda mě počasí, až vyjedu z lesa nepřekvapí, ale nepřekvapilo. V Mořině jsem neodbočil a tak jsem k svému překvapení vyjel v Hlásné Třebáni. Vracet jsem se po 4,5km sjezdu nechtěl a tak jsem to vzal na Karštejn podle vody. Tam jsem si vyšel až na bok hradu. Původně jsem se chtěl podívat minimálně k jeho bráně, ale už bylo 17:30 a tak jsem to raději otočil. Domů jsem dojel v pohodě, ale v nohách jsem těch 88km a 1183m převýšení docela cítil.
