Už několik let existuje kromě spousty pěších variant i cyklistická trasa tohoto slavného pochodu. Tak proč jí nevyzkoušet :-).
Trasa začíná ze stanice metra Opatov a je dlouhá 75 km. Trasa je oddělena od cesty pěších pochodníků, takže ty zahlédnete jen na jednom ze 3 kontrolních bodů a v cíli. a vede výlučně po vedlejších silnicích, auto skoro ani nezáhlenete V mapě si můžete trasu najít jako cyklotrasu č.11 alias Greenways Praha-Wíden. Na startu kromě nás bylo i dalších 340 cyklistů a cíli nesmím zapomenout ani na přes 20 000 pěších poutníků.
Výletu předcházela bouřlivá diskuze a hlavně obavy ze spojení zpátky a z masovosti akce. Ale na sraz jsme se dostavili. Nejdřív jsme byli s bráchou na srazu sami, ale pak přijel už Jirka- Japík, objevila se Alesia a kamarádem a kousek dál jsme se setkali s Edou a Kačkou.
Opatov byl plný cyklistů, ale žádné čekání se nekonalo, jenom zaplatit 30 Kč, vyfasovat mapu a hurá na trasu. Cyklisté se pomalu rozjížděli a nakonec to bylo, tak že člověk občas potkal skupinku, občas jednotlivce, v kopci mohl i zapříst hovor atd. Trasa vedla po příjemných vedlejších silnicích, skoro bez aut. Akorát do Týnce nad Sázavou se ale mírně a později více začala pahorkatět. Pěší poutníky člověk vůbec nepotkal, maximálně na jednom ze čtyř kontrolních stanovišť (zase bez čekání). Na prvním –Zbořený Kostelec se od nás oddělili Alesia s kamarádem, kteří pokračovali kolem Sázavy směr k Davli. Na druhém nás opustili Eda s Kačkou, kteří chtěli navštívit místní restauraci a pokračovat dál směr Benešov. Tak na zbylí nejkopcovitější úsek jsme zbyli jen já, brácha a Jirka-Japík. Bráchovi sice docházeli síli ale vyměnil jsme si stroje a brácha rázem ožil a všichni jsme slavnostně dorazili do cíle.
Kousek před Prčicemi jsme potkali pěší poutníky, kteří se ze všech stran hrnuli na náměstí, které připomínalo hodně rušnou vesnickou pout (stánky s pivem, klobásy, nabízeli se zde také různé odsmraďovače nohou a bylo zde i pár stánků s prodejci bot). Rychle jsme si došli pro suvenýr z výlety- barevnou botičku, tatranku, kolu a vodu a vydali se směr na nádraží. O pěší turisty zde bylo dobře postaráno, na nádraží je vozilo spoustu autobusů sebraných snad z celé republiky. Obdivovatelé autobusů by se asi mělo na co koukat- od toho klasického hnědého housenkového Ikarusu, co určitě pomatujete z Prahy až po nejnovější kousky. Nás ale místo autobusu čekal bonus v podobě 5 kilometrového výživného stoupání na nádraží v Heřmaničkách.
Tentokrát ale musím pochválit, ale i naše oblíbené ČD J. Po dvaceti minutách přistavili opravdu prodlouženou soupravu (panťák a ještě asi 5 rychlíkových vagónů, který jel zrychleně až do Prahy). Jirka si to mezitím řítil do Čerčan-víz příspěvek.
Pěkný výlet –hlavně bych ho doporučil majitelům krosových či silničních kol. Na tachometr 85 km, mírně kopcovitým terénem, příjezd 20.30
Pár informací navíc, protože informace jsou základ, tak můžete studovat
Oficiální stánky pochodu :
odkaz Jizdní řád :
odkaz Informace o trase, mapa :
odkaz 
