Další náš vylet pro nás připravila Míša a po úspěchu Mácháče byl zase vícedenní, tj náš oblíbený model- pátek večer, sobota a neděle. Cílem bylo okolí Adršpašsko- Teplických skal a výlet byl tentokrát více zaměřen na pěší turistiku. Změna musí být Pátek 13.7 Výlet jsme započali v Praze na Hlavním nádraží. Odtud jsme se přímým vlakem přepravili na zastávku Rtyně v podkrkonoší. Vystoupili jsme s vlaku, který posléze odjel dál směrem na Trutnov, a čekali jsme na Moniku, která měla přijet autem. Najednou se však Míša zděsila. Zapomněla si totiž ve vlaku baťoh, ve kterém měla peněženku a doklady (Němci by ji možná nazvali ein Pechvogel). Ale všechno naštěstí dopadlo dobře. Monika odvezla Míšu autem do Trutnova, kde baťoh naštěstí našli (no Míša je prostě ein Glückpilz). My ostatní, kterým nic nechybělo, jsme pokračovali na kolech do kempu Bučnice. Profil trasy byl unikátní( no ale nevím jestli to byla samá rovinka!!!!, jak někdo trefně napsal do úvodních informací), včetně kamenité cesty,skrz kterou uprostřed tekl potůček. Bylo to poprvé, co jsem celou cestu jel na nejlehčí převod. (Když jsme vyšlápli nějaký kopeček, tak nás hned čekal sjezd dolů). Ale přesto byla cesta přijemná, šlapalo se hezky, počasí bylo uspokojivé, před našimi zraky se rozprostíraly nádherné výhledy a dokonce jsme potkali i jednoho kozla. Do kempu jsme dorazili těsně před desátou hodinou. Míša- s dobrou náladou- a s Monikou už tam byli. Zakoupili jsme průkaz na ubytování na dvě noci a šli jsme se ubytovat. Nemohlo samozřejmě chybět ani večerní gastro. Šel jsem spát plný zážitků a nedočkavý,co se bude dít příští den.
Sobota 14.7 Ráno jsme vstali, Míša skočila pro čerstvé rohlíčky ,aby bylo co do žaludku a vyrazili jsme na výlet směr Aršpašské skaly Pokuď se někdy vypravíte do skal podomně jako my, nezapoměnte zvolit trasu přes Vlčí rokli. Vede zde speciální cesta, udělaná z dřevěných chodníčků a klád (viz foto). Zde by možná stálo za to poděkovat terénním pracovníkům Rockpointu za dobrou správu této cesty. Přesto občas nějaká ta kláda chyběla či se vyklala, tak bylo o zábavu určitě postaráno. Bohužel jsem byl tak ponořen do focení této nádherné cesty, proto jsem byl stále vzadu a musel jsem se belhat za ostatními. Terén postupně divočel a my jsme se museli vypořádat z různými terénními překážkami. Nakonec jsme se napojili na návštěvnický okruh Adršpašských skal. Byla to opravdu nádhera, ( foťáky jeli na plno) je velmi těžké to vylíčit, tak se podívejte na fotky a nebo nejlépe, když se sami do Adršpachu podíváte. Po prohlídce jsme zaskočili do tamější hospůdku na oběd. Po obědě jsme nasedli na vlak a jeli zpátky do kempu. V kempu se od nás odpojila Alesia, která jela do Trutnova na vlak do Prahy. Měla totiž v neděli nějaké vyřizování, které by jinak nestihla. My ostatní jsme se po důkladném odpočinku vydali na malou podvečerní cyklovyjíždku. Dali jsme si odpočinkových 20 km mírně zvlněným terénem. V průběhu jízdy se od nás odpojila Míša s Jirkou Krušnohorcem, kteří neodolali svodům lesních plodů. Všichni jsme se ale sešli v Teplicích nad Metují v hospůdce na náměstí, kde si někteří (včetně mě) dali výborný zabijačkový guláš. Den jsme zakončili v kempu s ropákem ( výborný nápoj namixovaný z piva, kofoly a rumu). Člověk se nesmí nechat odradit vzhledem tohoto nápoje (správně namíchaný vypadá opravdu skoro jako ropa), musí zavřít oči a užívat si opojnou chuť tohoto nápoje.
Neděle 15.7 Teplické skály Teplické skály jsou na rozdíl od Adršpašských měně navštěvované, asi právě proto se většině znás libili víc. Plán třetího dne byla návštěva teplických skal a cyklovýlet, který se nakonec změnil v koupání a odjezd domů. Po vydatné snídani jsme museli začít balit (Chatky museli být volné do desáté hodiny). Kola i se všemi našimi věcmi jsme si dali do úschovy k "hodné" majitelce kempu a vyrazili jsme pěšky směr Teplické skály. Teplické skaly byli stejně nádherné jako Adrspašské a navíc nebyly tolik přecpané návštěvníky. Zase jako minule jsme si dosyta užili různých schodů, schůdků, žebříků a uzkých stěn vedoucí ve skalách. Do kempu jsme se vrátili krátce po jedné hodině odpolední. Vzali jsme si kola s věcmi a jeli jsme do Teplic nad Metují. Zde jsme navštívily naši dobře známou hospůdku na náměstí. S bráchou jsme neodolali a museli jsme si dát znovu zabijačkový guláš, který nám tak minulý den chutnal. Po obědě následovalo koupání v místním koupališti. Koupaliště bylo hezké i celkem čisté a levné (na pražské poměry velmi levné – no sehnali byste někde v Praze koupání na celý den za pouhých dvacet kourun). Po koupání následovalo povinné loučení a odjezd domů. Odpojila se od nás Monika, která jela autem domů . Také Jirka Krušnohořec, kterému bylo asi líto mála naježděných kilometrů, odjel do Trutnova na vlak. My ostatní ( Já, brácha, Vláďa a Míša) jsme odjeli na zastávku v Teplicích, kde nám za chvíli jel vlak. A po třech hodinách v mírně zahřátem vlaku jsme byli zpátky v Praze. Povedeny výlet. Procházka Teplicko-adrspasškými skalami je určitě zážitek, který se nesmazatelně vryje do mě paměti. Jsem moc rád že jsem se mohl tohoto výletu zůčastnit a že jsem mohl tu krásu shlédnout na vlastní oči. Jen pořád nevim jestli se Toma Natura opravdu čepuje hluboko v Adrspašských skalách. Velky Jeseter + Zdenda
