Další náš výlet byl předurčen špatnou předpovědí počasí, už od středy rosničkáři větřili špatné počasí. Mě už se nechtělo rušit už rozjetý výlet. Říkal jsem si, že přijedu na sraz a uvidím kolik lidí přijede. V nejhorším případě pojedu domů sám.
Sobota ráno, chladno, na obloze se táhly dlouhé černé mraky ale oblíknul jsem se a vyrazil na start s myšlenkou, že pojedu zase zpátky, protože na startu budu sám. Nestalo se však tak, na startu už bylo pár lidiček a všichni byli připraveni vyrazit déšť nedéšť , bláto nebláto.
Vymotali jsme se z Prahy, při drobném deštíčku jsme se dopravili vesnicemi do Říčan, aby jsme se tam mohli ponořit do Říčanského lesa a začít hledat pramen Rokytky. Od hledání jsme nakonec ustoupili a radši se připojil na naučnou stezku údolím Rokytky a krásně jsme s ní opsali kolem Říčan okruh.Tuto stezku vřele doporučuj, obzvláště těm co to mají do této oblasti blízko. Cesta vede krásnými lesy, občas se musí překonat nějaký ten potok, kláda, lávka atd. Ochutnávka je na přiložených obrázkách.
Po projížďce Říčanskými lesy jsme se zase vrátili do Říčan. Tam nás zaskočil hlad, tak jsme dali nějaké to gastro a zase vyrazili.
Trasou jsem se inspiroval v časopise cykloturistika, seriálem kolem pražských potoků. Velmi zajímavý seriál a do budoucno určitě přijde na řadu potok další. Cesta dál měla vest chráněným hájem do obce Nedvězí. Háj jsme našli snadno, jen ta cesta nikde. Po chvíli hledaní a si 200 metrech crossu po poli jsme zapluli do háje a projeli krásnou zarostlou cestou až do obce Nedvězí. I dále cesta pokračovala příjemnými přírodními cestami, tak bylo o zábavu postaráno, všichni už jsme byly v takovém stavu, že nějaké to blátíčko nevadilo.Dále jsme jeli příjemnými cestami plus mínus kolem Rokyty a terénem jsme projeli obcemi Královice a Koloděje.Při projíždění kolem místního vládního zámečku nás přivítali bojovým křikem místní pávy (zámeček je bohužel pro veřejnost uzavřen).
Dále už cesta pokračovala po vedlejších silnicích a domů jsme se vraceli přes obce Dubeč, Dolní a Horní Měcholupy a poslední terénky jsme si užili v lesích nad Hostivařskou přehradou.
Výlet jsme zakončili, tak kde jsme ho začali, u našeho oblíbeného budovatele u stanice metra Chodov. Měl jsem radost, protože jsem se nemusel vracet domu metrem, kam by mě určitě v mém zabláceném stavu určiti nepustili a i kdyby ,tak bych působil vedle civilně oblečených spolucestujících docela nepatřičně.
Zdeněk
