V pátek jsem na jedno kolo nasadil vidlici z druhého kola - a díky tomu poznal, že závada (pořád tam něco vrzavě praská) není ve vidlici. Ale neva, i tak jsem se pěkně projel, mám tam kousek nad obcí takový návrší , planinku s polníma cestama a je tam klid a hezkej výhled po okolí. Však už jsem tam dlouho nebyl ... V sobotu ráno jsem se nezastavil. Nasadil do kola původní vidlici a balil se na výlet. Na vlak jsem to stihl tak akorát, mám to kousek, naštěstí mi to tady stavělo. A jelo se na nádraží Zbiroh... vyházeli jsme kola, nasedli a pustili se dále po modré dolů , ze začátku mírným dolíkem mezi poli, podle řady rybníků a při okraji lesa, do toho zahrádky, polní cesta, prostě paráda. Přijeli jsme na okraj Zbiroha, dalo se tam překvapivě i nakupovat,což někteří hladovci využili a pak se pokračovalo dál. Pokračujeme dál. Dojeli jsme k pěknému rybníku hezký břehy v hezkým lesíku ale voda špinavá a na pěšince co vedla okolo, byl padlej strom… ale povedlo se těma větvema prolézt. Za rybníkem bylo místo, kde jsme loni zakufrovali. Bylo mi sice povědomý ale dokud jsem nezískal jistotu že to je opravdu ono, tak jsme si trochu zajeli. Po návratu na silnici se jede stále ještě mělkým údolíčkem a po odbočení na užší asfaltku se to začíná zařezávat mezi prudší svahy.Projede se kolem kamenolomu a dál už jsou po stranách zalesněné kopce a skály.... No a tímhle stylem by to vydalo na několik stran... Po pár km, kdy se jede po loukách , mezi chatkami, párkrát po lávce nebo brodíkem přes potok, pořád ještě dobrý ale pak přijdou dvě docela šílený místa , jedno se muselo přebrodit určitě - protože po tý kládě se stěží dalo přejít i bez kola. Kdo se nevyzul, ten si notně nabral do bot. Já si vzal suchý ponožky a hned za zatáčkou (to sice šlo přejít přes dvě klády ale nedalo mi to) jsem se zráchal zase :-)
Pak ještě jeden brod za silnicí, a hurá na skryjský jezírka, tam se musí sestupovat už skoro po skále ale částečným člověčím řetězem jsme to zvládli. Dál se pokračuje už celkem v klidu. Následující brodíky byly panelový, bez šutrů ale přece jen trošku klouzaly. Poslední brod už projeli všichni a na tomto slavném místě nám Vašek prozradil, že nedaleko odtud by měla být velice šikovná restaurace. Nedaleko odtud opravdu byla a opravdu měla otevřeno, čímž se Vašek nesmazatelně zapísal do historie . Jo jo. Je tam takovej malej kemp nebo co a mají to tam pěkný. Dřevěná terasa... cpaní vynikající... skoro bych tam zůstal i přes víkend :-) Do Skryjí to bylo sice do kopce ale nebyl zas tak velkej, a stejně jsme ho vzápětí sjížděli zpátky k řece :-) , Přejeli známý obloukový most a pokračovali po cestě po břehu. Naproti se zvedaly Týřovické skály, škoda že pořád někam ženeme, někdy si to musím projet pomaleji a zajímavá místa nafotit, a že jich tam je... Tenhle úsek po břehu Berounky určitě... Po silnici se pak dojede k vyhlášené hospodě U Rozvědčíka, ta je obsypaná davem motorekářů,autistů,nás-kejklistů . vodáců a já nevím čeho ještě. V okolí jsou slušný skály,tak snad by se našel i nějakej ten hovolezec :-) dali jsme jen jedno malý v rychlosti a přesunuli se k ještě známějšímu přívozu pana Proška" v osadě V Luhu . Přívoz je stylový, široká pramice a převozník se odráží dlouhým bidlem. Na protějším břehu jako by se zastavil čas, lidožrouti na nás radostně mávali... opalovala se tam skupinka postarších vodáků a když viděli, co to k nim jede za " zájezd" , tak se začali houfně zvedat... :-) A zase šlapat nahoru. Byl to ze začátku krpál do vsi Branova a odtud už celkem slušný kopec do lesa, v chladivé, přítmí se dojelo na Karlovu Ves a ještě kousek nad jsme se vynořili na návrší nad Karlovem a dál už to bylo dolů pořád z kopce. Já jsem se zdržel převlíkáním a jak se skupina rozjela a zahle jinam než se mělo jet, tak jsem už dál pokračoval sám. Ale nakonec to ani moc nevadilo.
Coural jsem se dál už svým obvyklým stylem, dojel jsem nad Nižbor, kochal se a nafotil výhled do kraje. Lesem sjel na červenou značku a vynořil se na krásné skalní vyhlídce nad Berounkou,odtud po lesní pěšině vodorovně na svahu a pak podle polí s vlčím mákem :-) dojel k Nižborskému Zámku, výhledy na řeku a na stromy, paráda, klikatou pěšinkou důlů a dál po silnici. Zakecal se s nějakýma jinýma cyklistama a jeden měl v závěsu malou holku (později se ukázalo, že to byl jistej Medůza...), v Hýskově uviděla stánek se zmrzlinou a to se samozřejmě muselo zastavit :-) tak jsme si dávali velkou točenou a byla výborná. Až mě z toho ještě teď šimrá v krku... Jíra
