Po dlouhé době jsme se tentokrát vypravili na nějaký ten klasický vícedenní turistický výlet- spaní pod stany ve volné přírodě, jen občas v kempu, žádné mytí, maximálně jenom v řece či v rybníce, k jídlu suché čínské či instantní polévky, občas i s kusem chleba či rohlíkem, doplněné nějakým tím obědem v levné restauraci či hospodě a samozřejmě dlouhé hodiny vytrvalého šlapání k vytyčenému cíly. Naším cílem bylo tentokrát historické saské město Drážďany vzdálené asi 60 km od česko-německých hranic. Spolu s tímto „hlavním“ výletem se pořádal i výlet jednodenní a to na posvátnou horu všech Čechů Říp. První den Byl ve znamení putování na Říp. Z Holešovic, místa srazu, jsme pokračovali po známé trase kolem vody až do Kralup nad Vltavou.Trasa nám trvala déle než asi většina z nás předpokládala (i když není se možná čemu divit. Podle mého názoru se jednalo o nejtěžší úsek jízdy na kole ( zdůrazňuji jízdy na kole, jak se dočtete dále, nebyl to podle mého názoru úplně nejtěžší bod celé výpravy ))-polní cesty, pár menších kopečků, a hlavně velice úzká pěšinka vedoucí těsně vedle vody. V Kralupech si většina účastníků dala oběd (někteří jedli už dříve na trase). V Kralupech se také naše výprava rozdělila na dvě skupinky, někteří si dávali v Kralupech oběd a zbytek (mezi nimi já) jsme pokračovali dál po cestě. Obě skupiny se však po několika kilometrech opět spojili, aby společně zamířili na Říp. Před Řípem mě čekalo ještě velké bloudění, kdy jsem najednou zůstal osamocen sám na rozcestí. Ze dvou možností jsem zvolil cestu, která se mi sice více zamlouvala, bohužel jsem ji však zvolil sám a k Řípu jsem pak musel dorazit sám. Naštěstí pod Řípem jsme se všichni znovu šťastně shledali. Teď podle mého přišel nejtěžší úsek celé výpravy- výstup na Říp. Cesta byla velice příkrá a většina lidí tak kola chtě nechtě musela táhnout. Vytáhnout však moje extra těžké kolo ještě plně naložené zavazadly byl opravdu nadlidský výkon. Po výstupu na Říp jsem byl velmi unavený, podrážděný a naštvaný. Myslel jsem si (a stále si to myslím), že to bylo zbytečné se tam táhnout s tolika zavazadly. Musím však uznat, že z hory byl hezký výhled do okolí a že rotunda sv. Jiří, kterou jsem viděl na mnoha fotkách snad ze všech úhlů je velmi malebná, i když pohled na ní je už dost „profláklý“. Na Řípu jsme se občerstvili, okoukli rotundu a výhledy a sjeli jsme dolů. Zde se od nás odpojili účastníci, kteří jeli jenom na Říp a kteří pokračovali dál na Roudnici nad Labem, kde nasedli na vlak jedoucí zpět do Prahy. Zbyli jsme tak jenom čtyři odvážlivci (já, brácha, můj dobrý kámoš Honza a Irena), kteří pokračovali dál směrem na Drážďany. První den jsme zakončili asi 3 km před Litoměřicemi. Stanovali jsme na soukromém pozemku s karavany, ohništěm a luxusními kadibudkami, jehož majitelé nám dovolili si zde postavit stany. Podle toho, že poblíž bylo malé molo a u něho cedule s nabídkou různých vodních sportů, usoudili jsme, že jsme možná zakempovali na pozemku nějakého lodního klubu. Sraz v 9:30 na metru nádraží Holešovice, odjezd tamtéž kolem 9:50. Počet účastníků na startu 10 . Počet účastníků v cíli 4. Délka celého výletu do Drážďan asi kolem 230 km. Počasí, povětšinu času uspokojivé, občas, hlavně v noci nějaká ta přeháňka. Tj. celková charakteristika našeho výletu. Teď tedy trochu podrobněji:
Druhý den Druhý den jsem započali příjemnou osvěžující „koupelí“ v Labi. Poté jsme pokračovali kolmo dále do Litoměřic. Zde jsme udělali malou zajížďku a zajeli jsme do nedalekého Terezína. Provedli jsme důkladnou obhlídku celého města. Prohlídli jsme si památník, věznici, hřbitov a malou pevnost. Myslím si, že prohlídka byla velice zajímavá,poutavá a poučná. Kdo se více zajímá o problematiku koncentračních táborů, měl by určitě Terezín navštívit. Ti ostatní se aspoň mohou podívat na naše fotky nebo navštívit oficiální web památníku Terezín. odkaz nebo web města Terezín. odkaz . Po prohlídce Terezína jsme se vrátili zpět do Litoměřic, kde jsme poobědvali a poté pokračovali déle v jízdě. Poklidnou jízdou jsme postupně projeli většími městy Ústím nad Labem a Děčínem. Z Děčína jsme se vydali po levém břehu Labe, projeli jsme státními hranicemi (opravdu jsme součástí Schönghenského prostoru-žádní celníci, žádná kontrola, jen dva sloupy. Nebýt tabla německých a českých studentů na chodníku, možná bychom ani nevěděli, že projíždíme hranicemi. Viz foto) a úspěšně jsme pronikli do hloubky 3 km na území Spolkové republiky Německo a zastavili jsme ve vesnici Schöna. Byl to opravdu zajímavý pohled, my jsme byli na území Německa, ale neprotějším břehu leželo české Hřensko. Nakonec jsme se však rozhodli se ještě vrátit do Česka, protože jsme v Schöně nemohli nalézt vhodně místo na stanování. Nakonec jsme stanovali na fotbalovém hřišti (no nevím, jestli to bylo fotbalové hřiště, byla to spíše louka se dvěma brankami, ale kdo ví, třeba tam hraje nějaká nová Klabzubova jedenáctka) v Dolním Žlebu asi 1 kilometr od hranic.
Třetí den Třetí den se jel celý už na území Německa (teda kromě krátkého území od Dolního Žlebu k hranicím). Hned na po pár kilometrech se začali objevovat typické německé venkovské „kýčovité“ domky. Všichni obyvatelé, většinou staršího věku, se usmívali a cyklisté nás zdravili hoj (česky ahoj), prostě idylka. Kdybychom dojeli jen do vzdálenosti 10 km od hranic a poté se obrátili, asi bychom si mysleli že Němci jsou usměvavý a přátelský národ. Naneštěstí nebo možná naštěstí, jak jsme se blížili směrem k Drážďanům, lidé se měnili, už se tolik neusmívali a nezdravili-hold Němci jsou stejně uspěchaný a nervní národ jako Češi. No a my jsme zatím pokračovali dále-Bad Schandau, Königstein (převoz lodí na druhý břeh řeky), Pirna, Heidenau a konečně Drážďany. Původně jsme měli v plánu užít kempu Drezden Nord, který je asi ještě patnáct kilometrů za Drážďanama. Ale naštěstí jsme po cestě našli příjemný kemp Wostra, který byl blíže k centru a nemuseli jsme tak projíždět celými Drážďanami. Ve tři hodiny jsem postavili stany a občerstvili jsme se. Po zdravé úvaze jsme se rozhodli, že prohlídku historického centra necháme na příští den, a že si uděláme malou vyjížďku kolem Labe (nebo spíše poněmecku kolem Elbe) do města na nákup základních potravin ( byly teda už opravdu potřeba).Sortiment zboží v obchodě byl poněkud jiný než v Čechách- bylo zde zboží, o kterým jsem ani nevěděl jestli je k jídlu (a to německy umím docela obstojně) a naopak chyběli mi zde například klasické české rohlíky. Den jsme zakončili dobrou večeří, koupelí (konečně teplá voda, už bylo načase po těch třech špinavých dnech) a německým vínečkem. Čtvrtý den Čtvrtý den jsme konečně podnikli, to kvůli čemu jsme tam tři dny jeli-totiž prohlídku historických Drážďan. Nebudu tady vyjmenovávat jednotlivé památky, které jsme navštívili. Radši zde uvedou pár užitečných internetových stránek. Samozřejmě se nezapomeňte kouknout na naše fotky. Přiznám se, že ani já sám jsem nevěděl u některých staveb, co to vlastně fotím za pamětihodnost a musel jsem si později vypomoci internetem. Historické centrum Drážďan není zdaleka tak veliké jako například to pražské, proto nám stačily na prohlídku pouhé tři hodinky. Na hlavním nádraží (Dresden Hauptbahnof) jsme si koupili lístky na vlak z Pirny (sem jsme hodlali dojet na kolech- od našeho kempu byla Pirna vzdálená pohodových 8 kilometrů) do Schöny. Jestli byste čekali, že budou němečtí prodejci jízdenek multilingvidní, tak se hluboce mýlíte. Na otázku Do you speak English ? nám prodejkyně odpověděla nejistě NO, a musela tak nastoupit moje němčina. Po několika dohadech se nám nakonec podařilo koupit lístky pro sebe i pro naše kola. Poté už následoval návrat do kempu, balení a odjezd do Pirny, kde jsme nasedli na vlak. Musím uznat, že německé vlaky jsou opravdu luxusní, ale také pěkně drahé-za poměrně krátkou cestu z Pirny
